Všechno moje dosavadní úsilí směřovalo k tomu, abych byl schopen uběhnout maraton. To se mi tento měsíc podařilo a tak vyvstala otázka: Co dál? Zatím mám letos v plánu jenom pravidelné závody jako je SAAR Challenge half (39km), Běh na Býčí skálu (30km) a samozřejmě Vokolopriglu (14km). Do toho pravidelné středeční závody na kratší vzdálenosti.
   Ale nějak mám pocit, že to bude chtít nějaký větší cíl, abych si udržel tu motivaci stále běhat a trénovat a někam se posouvat. Pokud ale čekáte, že se dozvíte, jak jsem si na vznesenou otázku odpovědět, tak čekáte marně. Zatím sám nevím. Možná se rozhodnu zkusit na podzim další maraton s cílem zlepšit si svůj čas a zkusit se posunout blíž k hranici 3 hod 30min, možná najdu v termínovce jinou výzvu, která bude ještě zajímavější.
   Nemohu říct, že by mne nelákaly závody delší než maraton, ale moc dobře si uvědomuji kolik by mi sebralo času se na ně dobře připravit. No a přes léto určitě toho času moc nebude. Možná mne spíš letní počasí vyláká do přírody a budu víc trénovat kopce čímž bych se mohl připravit na nějaký pěkný trialový závod. Uvidíme.
    Dal jsem dohromady takový udržovací tréninkový plán kterého bych se rád držel. Tak uvidíme jak to půjde.

   Před časem jsem si koupil New Balance M720LB3. Nicméně nějak mi více vyhovují modely s technologií Fresh Foam. Je to jen subjektivní dojem, ale model M720LB3 jsem si prostě neoblíbil. Boty jsou jako nové. Byl jsem si v nich zaběhat asi 4x. Tak pokud by někdo chtěl, kotaktujte mne do komentářů. Boty jsou k dispozici za cenu 999,- a jsou ve velikosti 42.5.

     Když jsem cca před 2 roky začal intenzivněji běhat a psát tenhle blog, myslel jsem si, že mi to bude trvat tak rok, než se k prvnímu maratonu propracuji. Nakonec mi to trvalo roky 2. Ale rozhodně toho nelituji a jsem rád, že jsem to neuspěchal. Vyřešil jsem za tu dobu spoustu věcí jak v technice svého běhu, dýchání, problémů s různými bolestmi nohou, které vycházely především ze špatného postoje a zablokované páteře atd. atd...
     Původně jsem myslel, že si první maraton zaběhnu vloni na podzim, ale nakonec jsem skončil pouze o 39km dlouhého závodu Saar challenge, díky kterému jsem zjistil, že bych sice maraton možná dokončil, ale že rozhodně nemám natrénováno na nějaký dobrý čas. Tak jsem se rozhodl trénink zintenzivnit a zaměřit se na Pražský maraton 2016.
    Pokud jste četli moje předchozí příspěvky tak asi víte, že přípravu na maraton jsem celkem slušně zahájil ale díky dovolené a následné silné chřipce jsem ji v dubnu také pěkně odpískal a můj plán pokusit se zaběhnout maraton za 3 hod 30 min a být na tento čas dobře připraven, padl. Otázka byla, zda se mám o maraton vůbec pokoušet a na jaký čas bych si mohl věřit.
     Týden před maratonem byl hrozný. Po dvou kratších závodech a slušném sobotním tréninku, kdy jsem si zaběhl 23km v průměrném čase 5:27min/km jsem se cítil opravdu hrozně unavený. Do maratonu zbývalo 7 dní a já nevěděl co dělat. Stále jsem si opakoval, že musím odpočívat a že se to zlepší a stále to nepřicházelo. I tak jsem to ale nechtěl vzdát a rozhodl se, že poběžím na čas 4 hod a uvidím jak to půjde. Přeci není nutné dokončit a tak když se nebudu cítit dobře, tak to prostě zabalím.
     Praha nám nachystala krásné počasí, organizátoři skvělý maraton. V sobotu jsem si vyzvedl startovní číslo a vše potřebné a jen tak si zevlil po Praze. Stále jsem se necítil úplně dobře i když lepší to bylo. Rozhodně jsem se ale necítil na to, že bych měl zítra běžet 42km. Ráno jsem vstal asi o půl sedmé a vyrazil do města, kde kamarád domluvil místo kde se můžeme převléct a vyrazit na start. To bylo super, protože jsme se nemuseli hečmat někde ve stanech na Václavském náměstí.
      Chvíli jsme zvažovali jestli se nemáme rovnou zařadit za vodiče na 4 hod, ale nakonec jsme se rozhodli, že budu hlídat čas a že se pokusíme držet tempo 5:30min/km, což by nám mohlo dát rezervu pokud v závěru dojdou síly a mělo by to tak stačit na čas pod 4 hod. Počasí bylo skvělé, i když možná až trochu moc horko, a my stáli v davu dalších tisíců lidí na Staroměstském náměstí. V 9 hod zazněl startovní výstřel a my se pomalu začínali sunout ke startovní čáře. Běžců se sešlo přes 10.000 a tak nám cesta davem na start trvala cca 7 min.
      Zapnul jsem hodinky a vyrazil vstříc 42km dlouhé trati. Po prvních kilometrech jsme si drželi pěkné tempo 5:25 a některé kilometry jsme dávali i pod 5:20. Běželo se pěkně, klidně a cesta ubíhala. Každé cca 3km na nás čekalo občerstvení (voda, iontový nápoj, banány, pomeranče, sůl, cukr) nebo voda a tak jsme vždy dva kilometry drželi pod 5:20 a při občerstvení se trochu zpozdili. Ale všude jsem se snažil pít, protože teplota stoupala. Moje drahá polovička se krásně přemisťovala po trati, takže jsem měl i morální podporu a vždycky mne to hnalo dál, když jsem věděl, kde na mě bude čekat a fandit.
     Asi na polovině trati jsme měli průměrný čas na kilometr 5:22. Věděl jsem, že kdybychom měli 5:20 stihneme celou trať za méně jak 3 hod 45 min, ale nechával jsem tomu volný průběh, protože jsem to opravdu ve svém stavu nechtěl přepálit. Mezi 20-30km už jsem začínal pomalu cítit únavu v nohou a na občerstvovací stanice jsem se stále víc těšil. Jakmile uplynul 30km bylo jasné, že zrychlení tempa nebude reálné a tak jsme se snažili alespoň nezpomalit, což se nám dařilo.
    Celou dobu jsem měl pocit, že stále někoho předbíháme. Po třicátém kilometru se začaly množit belhající běžci, kteří dostali křeč do nohou a tak jsme jich předbíhali ještě víc. Jen jsem si říkal, že jsem zvědavý jestli mne také nějaká křeč potká nebo ne. Hned na následující občerstvovací stanici jsem tak sáhl po iontovém nápoji a kus banánu jsem si namočil v soli abych doplnil minerály. Asi to mělo smysl, protože křeče se vůbec nedostavily.
     Co se ale dostavilo byla únava. Nohy už hodně těžkly a po 35km když jsem přešel u občerstvovací stanice do chůze a měl se zase rozběhnout, tak už jsem cítil, že to fakt není ono. Ale stále to šlo. Průměrné tempo sice kleslo z 5:22 na 5:25min/km, ale to bylo stále slušné a dávalo to naději, že zaběhneme nejenom pod 4 hod, ale možná i pod 3 hod 50 min. Musím říct, že jsem moc rád, že jsme tento závod běžel s kamarádem a že jsem celý maraton drželi společné tempo. Hlavně v posledních kilometrech bych měl určitě tendenci zastavovat a jenom jít, protože už jsem byl opravdu unavený. On ale držel stále konstantní tempo kolem 5:20-5:30 a tak jsem se ho držel a ono to kupodivu nějak šlo.
     Vidina cíle se pomalu blížila a když jsem probíhali kolem ukazatele 40km bylo to už hodně pozitivní. Čas se nezhoršoval, naopak poslední kilometr jsme se ještě trochu hecli a zrychlili na 5:06min. Byl to opravdu krásný zážitek. Podařilo se mi zvládnout svůj první maraton v čase 3 hod 49 min 36 s. Po tom všem co mi v dubnu překazilo trénink a po tom jak jsem se minulý týden cítil jsem za tento výsledek opravdu rád. Nejsou to 3 hod 30 min, které jsem si vysnil, ale je to slušný čas a maximum na které jsem v této chvíli měl.
      Stačilo to na 1812 místo a pocit, že stále někoho předbíháme bys reálný, protože startem jsem probíhal jako 3410. Celkem doběhlo přes 5700 běžců, takže skoro 4000 lidí bylo pomalejších a řada maraton vůbec nedokončila. Nicméně velká poklona těm kteří doběhli za to že to nevzdali a stejně velká poklona i těm, kteří se o to vůbec pokusili i když jim to dnes třeba neklaplo. Smeknout musím také borců na předních místech výsledkové tabulky, protože běžet maraton tempem 3min/km to si vůbec nedovedu představit. Neskutečné!

Tabulka, jak se mi dařilo, nebo spíš nedařilo plnit tréninkový plán Hansonovy metody na čas 3 hod 30 min.  Celkem jsem místo 1152km naběhal jen 692km a to to z počátku šlo tak pěkně.

     Tak se bohužel stalo to, čeho jsem se obával nejvíc. Po návratu z dovolené, kde jsem toho opravdu moc nenaběhal, jsem se vrhl znovu do intenzivního tréninku. Odběhal jsem jich ale jenom pár, protože jsem nejspíš v letadle chytil nějaký bacil a po pár dnech od návratu mě skolila nějaká hnusná chřipka.
    Nejprve jsem myslel, že se z toho za pár dní vyležím a všechno bude rychle v pořádku, ale takovou chřipku jsem tedy už dlouho neměl. Sice se to obešlo bez antibiotik, ale stejně z toho byla čtrnáctidenní tréninková pauza, což je samo o sobě v podstatě katastrofa a navíc jsem kvůli tomu musel vynechat i plánovaný půlmaraton.
    I po čtrnácti dnech jsem se necítil úplně ideálně a hlavně hrozně slabý. Rychle jsem se hrnul běhat, ale možná to bylo moc brzo, možná byla ztráta sil moc velká, ale opravdu to šlo hodně ztuha. Půlmaraton v háji, trénink na maraton za 3 hod 3 min v háji, byl jsem z toho všeho opravdu dost naštvaný.
     Koncem měsíce jsem si zkusil 5km na dráze, ale byl jsem ještě zesláblý a nerozběhaný, takže z toho vyplynul pouze vysoký tep a nic moc čas 21:29. A to jsem se těšil, že bych se letos mohl výrazně přiblížit hranici 20min. Druhý den jsem si dal pomalých 17km a den nato mě tak hrozně bolely nohy, že to už tedy dlouho nepamatuji.
     Jak jsem si až do konce března liboval, že jde všechno relativně dobře podle plánů, tak se plány sesypaly jako domek z karet. Teď si v hlavě přemítám jestli vůbec má smysl se o maraton pokoušet a jestli tak na jaký čas vlastně můžu pomýšlet.

   Celý začátek března jsem se zuby nehty snažil držet tréninkového plánu. I když to v mém případě znamená, že většinou jeden nebo dva běhy týdně nestihnu. I tak se stále cítím dobře a časy ve kterých bych měl běhat zatím držím. Tempový trénink na 13km s 1km výklusem před i po se mi podařilo udržet s průměrným časem 4:37min/km mě motivuje a těším se, že ho zúročím v rámci půlmaratonu.
   Nicméně na konci března jsem vyrazil na 14 dní na dovolenou a tím pádem nastal znatelný tréninkový výpadek. I když jsem se snažil běhat i na dovolené, nebyly k tomu vždy moc vhodné podmínky a tak se mi moc kilometrů nastřádat nepovedlo. Doufám, že to rychle doženu začátkem dubna a nebude to mít moc velký vliv na celkovou výkonnost.
     Je to sice skvělé, jít si zaběhat na pláž, ale pokud není dost dlouhá, tak na ní nakroutit více jak 5km je dost velká otrava. Navíc běhání v písku sebere hodně energie, i když doufám, že to mě spíše posílí.

     I v únoru se mi podařilo dostat se s celkovým součtem kilometrů přes hodnotu 200. I když nestihnu nějaký ten naplánovaný trénink podle Hansonovy metody tréninku, stále zvládám udržovat tempa jednotlivých tréninků, který by měl směřovat k maratonskému cíli 3 hod 30 min.
     Nejhorší jsou pro mě asi intervalové tréninky. Vydržet v tempu pod 4min/km víc jak 400m je pro mě zatím celkem problém. U tempových běhů, které zvládám pod 4:40min/km to je mnohem lepší a dává mi to jistou naději, že bych si letos mohl půlmaratonský čas znatelně vylepšit. Jestli to takhle půjde dál, tak bych snad mohl pomýšlet i na čas pod 1 hod 40min. No uvidíme.

   Ještě se vrátím k jednomu závodu v minulém roce. Byl to běh na Býčí skálu dlouhý 30km. I když jsem toho v listopadu ani vlastně v říjnu moc nenaběhal, nechtěl jsem si tenhle zajímavý běh nechat ujít. Vstupné symbolických 20Kč, pohodová atmosféra, relativně slušné počasí (rozuměj mlha, bahno a 5 stupňů nad nulou) to si prostě musíte zkusit.
   Profil trati pro mě vypadal hodně zabijácky. Prvních cca 6,5km vede do kopce, kde naberete slusné převýšení. Na celé trati vás čeká převýšení 800m (alespoň dle mojich hodinek). Jakmile jsem přežil prvních 7km a odhodlal jsem se neotočit to a běžet dál, vypadalo to celkem slibně. Prudké klesání asi 2km a pak táhlý mírný kopec dalších snad 6km. Když jsem sbíhal dolů ani jsem raději nemyslel na to, že se tudy budu muset za chvíli vracet. Pro mě to byl v podstatě nevyběhnutelný kopec. Po silnici se běželo pěkně a cesta rychle ubíhala. A byl jsem tam. Předemnou se tyčila Býčí skála a po ní nachystané občerstvení. Už jsem se na něj moc těšil.
   Startoval jsem v prostřední skupině, takže nejrychlejší vyráželi až půl hodiny po mě a pomalejší zase půl hodiny přede mnou. Mělo to velkou výhodu v tom, že jsem potkával alespoň nějaké další závodníky na trati a mohli jsme se navzájem povzbuzovat. Rychle jsem se občerstvil a zahřál horkým čajem a vyrazil zpět. Jak jsem si tak popíjel čaj, přiřítil se Daniel Orálek, ani se nezastavil a valil zase zpět. Také celý závod nakonec vyhrál v nádherném čase pod 2 hodiny.
   Také jsem tedy vyrazil zpět. Snažil jsem se držet průměrný čas pod 6min/km abych celý závod stihnul pod 3 hodiny, zatím se mi to celkem dařilo a měl jsem na hodinkách asi 5:45min/km. Na dvacátém kilometru jsem si dal druhý energetický gel, trochu ho zapil a vyrazil vstříc největší výzvě. Kopci z Adamova do Útěchova.   
    Tady jsem pochopil, že síly opravdu došly. Od září jsem takhle dlouhou trať neběžel a už vůbec ne s tímto převýšením a v takovémto tempu a počasí. Prudký kopec jsem si tedy protrpěl a střídavou chůzí a během jsem ho velice pomalu zdolal. Nahoře už to ale také neběželo a i když zbývalo už jenom 7km v podstatě z kopce, nějak to nešlo. Průměrný čas se propadl nad 6min/km a tak jsem závod nakonec dokončil za 3 hod a 2 min. Nevyšlo to jen těsně a tak se budu muset za rok vrátit a tu tříhodinovou hranici pokořit.

   Protože jsem se konečně odhodlal a jsem na květen přihlášený na první maraton, upravil jsem tomu svůj trénink a snažím se naběhat větší objemy. V lednu to zatím byly vesměs volné běhy s tím, že se snažím dostat se na 60km za týden a běhat 5x až 6x týdně.
   Pochopitelně skrze práci se mi to nedaří na 100%, ale poprvé za dobu co běhám jsem se v měsíčním úhrnu dostal přes 200km a za leden jsem zvládl 20 běhů. Rychlostně se držím mezi 5:30 až 5:45 s tím, že občas zkusím běh více tempový a několik kilometrů si dám na hranici 5:00.
   Od příštího týdne bych již měl zařadit také intervalový trénink a regulérní tempové běhy, tak uvidíme jak to budu všechno zvládat.

   Hodinky Fitbit Surge jsem začal nosit začátkem listopadu. Původně jsem si myslel, že to budou hodinky pro každodenní nošení a běhat budu stále s Timex Ironman GPS global trainer. Nicméně velice rychle jsem zjistil, jak moc mi vyhovuje měření tepu na zápěstí. Ale nejen to.
   Fitbit Surge se také mnohem rychleji připojí k GPS satelitům a já tak již nemusím na nic čekat a než se před během trochu protáhnu, již mám signál a mohu vyrazit. Navíc jsem hodinky poměrně malé (v porovnání s Timex) a designově minimalistické, což mi naprosto vyhovuje při každodenním nošení.
   Asi jsem trochu blázen, ale statistiky mě prostě baví a tak mít na ruce hodinky, které mohu používat nejenom při běhání, ale pro sledování nachozených kroků, jízdy na kole, monitoringu spánku, vystoupaných pater... no to je prostě něco pro mne. K tomu je ale nezbytná spolupráce s počítačem nebo chytrým telefonem, protože na hodinkách samotných máte jen údaje pro aktuální den.
   V mobilní aplikaci si také můžete vést jídelníček a hlídat si tak kalorie. Hodně mne také baví tichý budík, který vás vzbudí pouze vibrací hodinek. Trochu jsem se obával toho, že tlačítka na hodinkách nejdou při sportu zablokovat. Ale stalo se mi jen jednou, že jsem tlačítko krajem rukavice nechtěně stiskl a tím si zapnul pausu. Ale hodinky při stisku tlačítka zavibrují, takže jsem to hned zjistil.
   Na hodinkách se pochopitelně podepsalo, že se jedná o první GPS hodinky této značky a že vzešly z fitness náramků. Nemáte zde rozhodně tolik funkcí jako nabízí například Garmin nebo Suunto a to je možná škoda. Když už hodinky sledují tolik parametrů, mohla by je aplikace nebo hodinky samotné také zobrazovat. Například si tak nemůžete do hodinek nahrát trasu a použít je k navigaci, nezobrazí vám aktuální nadmořskou výšku, nezobrazí kadenci jakou běžíte a bylo by toho jistě mnohem víc. Snad nejvíc mne ale stále mrzí nemožnost nastavení zobrazovaných informací při běhu. Prostě mi vyhovuje současně vidět tepovou frekvenci a průměrné tempo a toho zde nedocílím a musím stále překlikávat.
   Uvidíme jak se hodinky osvědčí při nějakých rychlejších závodech, ale pro běžné tréninkové běhy mi zatím opravdu stačí a jsem s nimi v podstatě spokojen. Navíc výrobce neustále zdokonaluje aplikace a software hodinek, takže kdo ví, čeho se ještě dočkám.