Potom, co jsem se vrhl do jarního tréninku, abych se primárně dostal do formy před Vltava run a Triexpertcupem, jsem si říkal, že bych mohl zařadit i Brněnský půlmaraton. Protože jsem jednou týdně začal běhat tempové běhy a ty už se vzdáleností dostaly na 16km, připadalo mi to jako dobrý plán, dát si jen trochu delší tempový běh v podobě půlmaratonu a nijak zvlášť to neprožívat. Tempové běhy jsem ale běhal nějak podezřele rychle. Z původních 4:45 min/km, které jsem chtěl běhat, to najednou šlo i za 4:30 min/km a poslední 16km tréning dokonce 4:23 min/km. To už dávalo naděje na opravdu výrazný posun mého půlmaratónského rekordu (běžel jsem ho jen jednou před dvěma roky a to s časem 1hod 48min). 

Z pohodového plánu nějak si to odběhnout se najednou stala celkem nervózní vize zlepšení času. Nebyl jsem se schopen rozhodnout, jestli mám běžet celkem na pohodu nějakých 4:30 min/km a dostat se někde na čas kolem 1hod 35min, nebo to risknout, zkusit běžet 4:17 min/km a pokusit se dostat pod 1hod 30min, což je pro mě magická hranice a taky podle mě limit jaký jsem schopný kdy zaběhnout. Přeci jenom jsem začal běhat hodně pozdě a nejsem nejmladší, takže bláhově si myslet, že se někdy dostanu třeba na 1hod 15min by bylo naivní. 

Stále jsem to přemítal v hlavě a ne a ne se rozhodnout. Nakonec to všechno vyřešily hodinky. Vyběhl jsem poměrně rychle a tempo ani moc neřešil, čekal jsem až jak se budu cítit na trati. Po asi 3km jsem se zavěsil za jednoho závodníka jehož tempo mi připadalo vhodné a běžel za ním asi 5km. Když pak zrychlil asi na 4:05 min/km nechal jsem ho běžet. Hodinky mi stále ukazovali tempo kolem 4:22 min/km takže na čas pod 1hod 30min to nevypadalo a tak jsem si držel tempo, které mi připadalo udržitelné a běžel dál. 

Při průběhu cílem v polovině trati, jsem ale zjistil, že hodinky mi měří trochu špatně a že jsem půlku dal pod 45min. Takže když vydržím toto tempo pod 1hod 30min bych to mohl zvládnout. Ufff. Asi jsem si spíš přál vidět na časomíře 47min, to bych mohl ještě malinko zpomalit a poklidně doběhnout do cíle, takhle to bude na krev. No nic. Startovní pole se celkem roztrhalo a tak bylo v následujících 4 kilometrech problém se za někoho pověsit. Většinou jsem dobíhal jen lidi co postupně odpadali. Ale chtělo to se za někoho zařadit, kdo by držel slušné tempo a taky bych se trochu vyhnul silnějšímu větru, který místy otravoval. 

Párkrát se mi to povedlo a hlavně jsem se chytil nějaké skupinky v poslední čtvrtině trati. To mi udrželo solidní tempo. Na hodinky jsem se už nemohl spoléhat, takže jsem u každého označení kilometrů propočítával jestli to stihnu nebo ne. Vycházelo to jen tak tak. Když se podíváte na mapu na prvním obrázku je vidět jak GPSka zklamala a v některých místech měřila kolem centra špatně. Stopky na hodinkách se ale nepletou a tak jsem viděl je se nekompromisně blíží k času 1hod 30min. 

Poslední 3-4km si moc nepamatuji, protože to už bylo opravdu na krev. Tep jak blázen, nohám se přestávalo chtít a to mě ještě čekal kopeček na posledním kilometru kde mi bylo jasné že zpomalím. Snažil jsem se to udržet co to šlo a ve výsledku to znamenalo oficiální čas 1hod 30min 13s. Když jsem se ale podíval na hodinky, bylo to tam. Čistý a přesný čas podle hodinek 1hod 29min 56s.

Tak dlouho jsem se rozmýšlel co si mám koupit za nové boty na běhání až došlo na Nike Flex 2016 RN. Zvažoval jsem snad tisíc modelů. Nejprve jsem si chtěl koupit svoje oblíbené NewBalance Fresh Foam, ale ty už buď nejsou k mání nebo se jejich cena vyhoupla i v akci nad 2500Kč, což mi už připadá celkem dost. Tak jsem si říkal, že bych mohl vyzkoušet Adidas. Jednou jsem měl půjčené nějaké závodní na krátký závod a celkem se mi v nich dobře běželo. Ale já vlastně spíš potřebuji boty na pomalejší a delší běhy. Tak jsem sice několik modelů Adidas vyzkoušel, ale nějak jsem v nich neměl dobrý pocit. Té boost pěny tam bylo buď moc, nebo končila uprostřed špičky, což bylo při odrazu cítit a štvalo mě to.

Pro mě exotické značky jako Inov8, Saucony nebo Asics jsem vynechal. Sice také mají různé modely, které vypadají slibně, například Inov8 má zajímavé silniční modely, které někdy musím vyzkoušet. 

Ale někde na mne vyskočila akce na Nike Flex 2016 RN. Už jsem na ně jednou v obchodě koukal, ale to byly obyčejné Flex, bez přídomku RN (running).  A protože cena byla přijatelných 1690,- jel jsem se na ně podívat. Bota je měkká a podrážka Flex podporuje přirozený pohyb chodidla. Bota v celé podrážce solidně pruží a tak by ani při delších silničních trasách nemusela noha tolik trpět. Běhám přes špičku, takže vyšší flexibilita podrážky je pro mne důležitá. Bota je také poměrně široká, takže se v ní opravdu cítíte jako v pohodlných "papučích". 

Díval jsem se po internetu na nějaké recenze a v podstatě největší kritikou byl fakt, že se do struktury podrážky někdy chytají drobné kamínky a že bota neposkytuje tolik opory chodidlu. Vyzkoušel jsem ještě několik modelů, které byly v obchodě zrovna v akci, ale nakonec jsem zůstal u Nike Flex. 

Právě jsem se vrátil z prvního výběhu s touto obuví. Dal jsem si 10km volným tempem 5:15 min/km a pak jeden kilometr 4:30 min/km. Je brzo dělat nějaké soudy a jistě vám napíši nějaký podrobnější report až si v botách odběhám nějakých 100km, ale první pocity jsou následující:

Bota je opravdu hodně měkká, ode ohebná a poměrně hodně pruží. Oproti NewBalance Fresh Foam, ve kterých už mám naběháno přes 1000km, a které jsou už asi co se týká pružnosti dost opotřebované, je to rozdíl. Z NewBalance se tak stanou moje tempové a závodní boty a Nike Flex si nechám na volné a dlouhé běhy. Tak zní současný plán :) Jinak opravdu recenze na internetu nelhaly a do podrážky se čas od času chytne nějaký ten kamínek. Na šotolině to může být otravné, ale na silnici se vám to tak často stávat nebude. Při rychlejším běhu mi vyšší míra tlumení přišla spíš kontraproduktivní ale pomalejší tempo se v nich běželo celkem příjemně. Pochopitelně si na ně musí zvyknout moje nohy, takže uvidíme co budou říkat po častějším užívání, ale jak jsem napsal, budu vás informovat. 

Nějak jsem letos nezvládl hodit běžecké plány černé na bílém, respektive je tedy napsat sem na web. Tak to udělám alespoň teď než začne naplno sezóna, abych se potom nemohl vymlouvat, že to vlastně všechno mělo být nějak jinak.

Časové cíle, které bych rád zvládl v roce 2017
5km - 20min (nyní 20:56)
10km - 42min (nyní 44min)
Půlmaraton - 1:39:00 (nyní 1:47:36)
Maraton - pod 3:35:00 hod (nyní  3:47:00)

Jinak krom klasických stálic v mém programu jako je Brněnský půlmaraton, Vokoloprigu a Triexpertcupu potřebuji zvolit nějaký vhodný maraton na silnici a rovince, abych posunul svůj čas zase o kousek dál (máte pro mne nějaký tip jaký maraton bych si mohl letos zaběhnout? - šup s ním do komentářů - díky). Potom mne čeká poprvé štafetový závod Vltava run (na něj jsem moc zvědavý, protože nic podobného jsem nikdy neběžel) a rád bych zkusil některý ze závodů Horská výzva. Pokud se na to budu cítit, takž možná letos udělám krok kupředu ve vzdálenosti a odhodlám se na celý Brněnský masakr, ale to budu muset ještě potrápit tělo a donutit se k delším a kopcovitějším tréninkům. No uvidíme. A kdybych si netroufal na takto dlouhou trať, tak bych po roční pauze zase zkusil běžet Saar challenge, který mne v roce 2015 moc bavil.

Přiznávám se bez mučení. Poté co se mi podařilo splnit cíl svého snažení a i tohoto blogu, tedy zaběhnout si svůj první maraton, trochu jsem se na to vykašlal. Teda teď myslím tento blog. Na běhání jsem se nevykašlal vůbec. I když zbytek loňského roku se odehrál bez nějakých výrazných highlightů a bylo to jen takové normální běhání s několika nutnými závody v rámci Triexpertcup, běhalo se celkem fajn.

Loňský Triexpertcup jsem si celkem užil a posunul se v tabulce zase o kus dál oproti předchozímu roku, což je rozhodně fajn. Sice jsem se nedostal na 5km na 20min, ani při 10km na 40min, ale zlepšení tam jsou za což jsem moc rád. Ono taky posouvat výkonnost na těchto tratích v 37 letech není jen tak :)

Jediný delší závod, co jsem si ještě vloni zaběhl, byl poloviční brněnský masakr. 30km kopcovitým terénem kolem Brna je celkem výzva. Vzhledem k tomu, že je zde asi 900m převýšení v rámci trati, není to úplně lehký závod. Nastupoval jsem ho s cílem zaběhnout pod 3 hod, ale už po prvních kopcích bylo jasné, že dneska nemám svůj den a zbytek závodu to jen potvrzoval. Sice jsem nakonec zvládl dokončit v čase myslím 3 hod 10min, ale celé jsem si to dost protrpěl. Né že bych neměl natrénováno (i když v kopcích bych mohl hodně přidat), ale asi na mě lezla nějaká chřipka a byl jsem ten den úplně bez energie.

Pak už jen tradiční Vokolopriglu a nějak to doběhat do konce roku. Moc kilometrů to nebylo. Asi moc práce nebo absence nějakého výrazného cíle znamenala, že jsem nenaběhal ani 100km za měsíc. Tak to šlo až do ledna 2017.