Když jsem cca před 2 roky začal intenzivněji běhat a psát tenhle blog, myslel jsem si, že mi to bude trvat tak rok, než se k prvnímu maratonu propracuji. Nakonec mi to trvalo roky 2. Ale rozhodně toho nelituji a jsem rád, že jsem to neuspěchal. Vyřešil jsem za tu dobu spoustu věcí jak v technice svého běhu, dýchání, problémů s různými bolestmi nohou, které vycházely především ze špatného postoje a zablokované páteře atd. atd...
Původně jsem myslel, že si první maraton zaběhnu vloni na podzim, ale nakonec jsem skončil pouze o 39km dlouhého závodu Saar challenge, díky kterému jsem zjistil, že bych sice maraton možná dokončil, ale že rozhodně nemám natrénováno na nějaký dobrý čas. Tak jsem se rozhodl trénink zintenzivnit a zaměřit se na Pražský maraton 2016.
Pokud jste četli moje předchozí příspěvky tak asi víte, že přípravu na maraton jsem celkem slušně zahájil ale díky dovolené a následné silné chřipce jsem ji v dubnu také pěkně odpískal a můj plán pokusit se zaběhnout maraton za 3 hod 30 min a být na tento čas dobře připraven, padl. Otázka byla, zda se mám o maraton vůbec pokoušet a na jaký čas bych si mohl věřit.
Týden před maratonem byl hrozný. Po dvou kratších závodech a slušném sobotním tréninku, kdy jsem si zaběhl 23km v průměrném čase 5:27min/km jsem se cítil opravdu hrozně unavený. Do maratonu zbývalo 7 dní a já nevěděl co dělat. Stále jsem si opakoval, že musím odpočívat a že se to zlepší a stále to nepřicházelo. I tak jsem to ale nechtěl vzdát a rozhodl se, že poběžím na čas 4 hod a uvidím jak to půjde. Přeci není nutné dokončit a tak když se nebudu cítit dobře, tak to prostě zabalím.
Praha nám nachystala krásné počasí, organizátoři skvělý maraton. V sobotu jsem si vyzvedl startovní číslo a vše potřebné a jen tak si zevlil po Praze. Stále jsem se necítil úplně dobře i když lepší to bylo. Rozhodně jsem se ale necítil na to, že bych měl zítra běžet 42km. Ráno jsem vstal asi o půl sedmé a vyrazil do města, kde kamarád domluvil místo kde se můžeme převléct a vyrazit na start. To bylo super, protože jsme se nemuseli hečmat někde ve stanech na Václavském náměstí.
Chvíli jsme zvažovali jestli se nemáme rovnou zařadit za vodiče na 4 hod, ale nakonec jsme se rozhodli, že budu hlídat čas a že se pokusíme držet tempo 5:30min/km, což by nám mohlo dát rezervu pokud v závěru dojdou síly a mělo by to tak stačit na čas pod 4 hod. Počasí bylo skvělé, i když možná až trochu moc horko, a my stáli v davu dalších tisíců lidí na Staroměstském náměstí. V 9 hod zazněl startovní výstřel a my se pomalu začínali sunout ke startovní čáře. Běžců se sešlo přes 10.000 a tak nám cesta davem na start trvala cca 7 min.
Zapnul jsem hodinky a vyrazil vstříc 42km dlouhé trati. Po prvních kilometrech jsme si drželi pěkné tempo 5:25 a některé kilometry jsme dávali i pod 5:20. Běželo se pěkně, klidně a cesta ubíhala. Každé cca 3km na nás čekalo občerstvení (voda, iontový nápoj, banány, pomeranče, sůl, cukr) nebo voda a tak jsme vždy dva kilometry drželi pod 5:20 a při občerstvení se trochu zpozdili. Ale všude jsem se snažil pít, protože teplota stoupala. Moje drahá polovička se krásně přemisťovala po trati, takže jsem měl i morální podporu a vždycky mne to hnalo dál, když jsem věděl, kde na mě bude čekat a fandit.
Asi na polovině trati jsme měli průměrný čas na kilometr 5:22. Věděl jsem, že kdybychom měli 5:20 stihneme celou trať za méně jak 3 hod 45 min, ale nechával jsem tomu volný průběh, protože jsem to opravdu ve svém stavu nechtěl přepálit. Mezi 20-30km už jsem začínal pomalu cítit únavu v nohou a na občerstvovací stanice jsem se stále víc těšil. Jakmile uplynul 30km bylo jasné, že zrychlení tempa nebude reálné a tak jsme se snažili alespoň nezpomalit, což se nám dařilo.
Celou dobu jsem měl pocit, že stále někoho předbíháme. Po třicátém kilometru se začaly množit belhající běžci, kteří dostali křeč do nohou a tak jsme jich předbíhali ještě víc. Jen jsem si říkal, že jsem zvědavý jestli mne také nějaká křeč potká nebo ne. Hned na následující občerstvovací stanici jsem tak sáhl po iontovém nápoji a kus banánu jsem si namočil v soli abych doplnil minerály. Asi to mělo smysl, protože křeče se vůbec nedostavily.
Co se ale dostavilo byla únava. Nohy už hodně těžkly a po 35km když jsem přešel u občerstvovací stanice do chůze a měl se zase rozběhnout, tak už jsem cítil, že to fakt není ono. Ale stále to šlo. Průměrné tempo sice kleslo z 5:22 na 5:25min/km, ale to bylo stále slušné a dávalo to naději, že zaběhneme nejenom pod 4 hod, ale možná i pod 3 hod 50 min. Musím říct, že jsem moc rád, že jsme tento závod běžel s kamarádem a že jsem celý maraton drželi společné tempo. Hlavně v posledních kilometrech bych měl určitě tendenci zastavovat a jenom jít, protože už jsem byl opravdu unavený. On ale držel stále konstantní tempo kolem 5:20-5:30 a tak jsem se ho držel a ono to kupodivu nějak šlo.
Vidina cíle se pomalu blížila a když jsem probíhali kolem ukazatele 40km bylo to už hodně pozitivní. Čas se nezhoršoval, naopak poslední kilometr jsme se ještě trochu hecli a zrychlili na 5:06min. Byl to opravdu krásný zážitek. Podařilo se mi zvládnout svůj první maraton v čase 3 hod 49 min 36 s. Po tom všem co mi v dubnu překazilo trénink a po tom jak jsem se minulý týden cítil jsem za tento výsledek opravdu rád. Nejsou to 3 hod 30 min, které jsem si vysnil, ale je to slušný čas a maximum na které jsem v této chvíli měl.
Stačilo to na 1812 místo a pocit, že stále někoho předbíháme bys reálný, protože startem jsem probíhal jako 3410. Celkem doběhlo přes 5700 běžců, takže skoro 4000 lidí bylo pomalejších a řada maraton vůbec nedokončila. Nicméně velká poklona těm kteří doběhli za to že to nevzdali a stejně velká poklona i těm, kteří se o to vůbec pokusili i když jim to dnes třeba neklaplo. Smeknout musím také borců na předních místech výsledkové tabulky, protože běžet maraton tempem 3min/km to si vůbec nedovedu představit. Neskutečné!
Původně jsem myslel, že si první maraton zaběhnu vloni na podzim, ale nakonec jsem skončil pouze o 39km dlouhého závodu Saar challenge, díky kterému jsem zjistil, že bych sice maraton možná dokončil, ale že rozhodně nemám natrénováno na nějaký dobrý čas. Tak jsem se rozhodl trénink zintenzivnit a zaměřit se na Pražský maraton 2016.
Pokud jste četli moje předchozí příspěvky tak asi víte, že přípravu na maraton jsem celkem slušně zahájil ale díky dovolené a následné silné chřipce jsem ji v dubnu také pěkně odpískal a můj plán pokusit se zaběhnout maraton za 3 hod 30 min a být na tento čas dobře připraven, padl. Otázka byla, zda se mám o maraton vůbec pokoušet a na jaký čas bych si mohl věřit.
Týden před maratonem byl hrozný. Po dvou kratších závodech a slušném sobotním tréninku, kdy jsem si zaběhl 23km v průměrném čase 5:27min/km jsem se cítil opravdu hrozně unavený. Do maratonu zbývalo 7 dní a já nevěděl co dělat. Stále jsem si opakoval, že musím odpočívat a že se to zlepší a stále to nepřicházelo. I tak jsem to ale nechtěl vzdát a rozhodl se, že poběžím na čas 4 hod a uvidím jak to půjde. Přeci není nutné dokončit a tak když se nebudu cítit dobře, tak to prostě zabalím.
Praha nám nachystala krásné počasí, organizátoři skvělý maraton. V sobotu jsem si vyzvedl startovní číslo a vše potřebné a jen tak si zevlil po Praze. Stále jsem se necítil úplně dobře i když lepší to bylo. Rozhodně jsem se ale necítil na to, že bych měl zítra běžet 42km. Ráno jsem vstal asi o půl sedmé a vyrazil do města, kde kamarád domluvil místo kde se můžeme převléct a vyrazit na start. To bylo super, protože jsme se nemuseli hečmat někde ve stanech na Václavském náměstí.
Chvíli jsme zvažovali jestli se nemáme rovnou zařadit za vodiče na 4 hod, ale nakonec jsme se rozhodli, že budu hlídat čas a že se pokusíme držet tempo 5:30min/km, což by nám mohlo dát rezervu pokud v závěru dojdou síly a mělo by to tak stačit na čas pod 4 hod. Počasí bylo skvělé, i když možná až trochu moc horko, a my stáli v davu dalších tisíců lidí na Staroměstském náměstí. V 9 hod zazněl startovní výstřel a my se pomalu začínali sunout ke startovní čáře. Běžců se sešlo přes 10.000 a tak nám cesta davem na start trvala cca 7 min.
Zapnul jsem hodinky a vyrazil vstříc 42km dlouhé trati. Po prvních kilometrech jsme si drželi pěkné tempo 5:25 a některé kilometry jsme dávali i pod 5:20. Běželo se pěkně, klidně a cesta ubíhala. Každé cca 3km na nás čekalo občerstvení (voda, iontový nápoj, banány, pomeranče, sůl, cukr) nebo voda a tak jsme vždy dva kilometry drželi pod 5:20 a při občerstvení se trochu zpozdili. Ale všude jsem se snažil pít, protože teplota stoupala. Moje drahá polovička se krásně přemisťovala po trati, takže jsem měl i morální podporu a vždycky mne to hnalo dál, když jsem věděl, kde na mě bude čekat a fandit.
Asi na polovině trati jsme měli průměrný čas na kilometr 5:22. Věděl jsem, že kdybychom měli 5:20 stihneme celou trať za méně jak 3 hod 45 min, ale nechával jsem tomu volný průběh, protože jsem to opravdu ve svém stavu nechtěl přepálit. Mezi 20-30km už jsem začínal pomalu cítit únavu v nohou a na občerstvovací stanice jsem se stále víc těšil. Jakmile uplynul 30km bylo jasné, že zrychlení tempa nebude reálné a tak jsme se snažili alespoň nezpomalit, což se nám dařilo.
Celou dobu jsem měl pocit, že stále někoho předbíháme. Po třicátém kilometru se začaly množit belhající běžci, kteří dostali křeč do nohou a tak jsme jich předbíhali ještě víc. Jen jsem si říkal, že jsem zvědavý jestli mne také nějaká křeč potká nebo ne. Hned na následující občerstvovací stanici jsem tak sáhl po iontovém nápoji a kus banánu jsem si namočil v soli abych doplnil minerály. Asi to mělo smysl, protože křeče se vůbec nedostavily.
Co se ale dostavilo byla únava. Nohy už hodně těžkly a po 35km když jsem přešel u občerstvovací stanice do chůze a měl se zase rozběhnout, tak už jsem cítil, že to fakt není ono. Ale stále to šlo. Průměrné tempo sice kleslo z 5:22 na 5:25min/km, ale to bylo stále slušné a dávalo to naději, že zaběhneme nejenom pod 4 hod, ale možná i pod 3 hod 50 min. Musím říct, že jsem moc rád, že jsme tento závod běžel s kamarádem a že jsem celý maraton drželi společné tempo. Hlavně v posledních kilometrech bych měl určitě tendenci zastavovat a jenom jít, protože už jsem byl opravdu unavený. On ale držel stále konstantní tempo kolem 5:20-5:30 a tak jsem se ho držel a ono to kupodivu nějak šlo.
Vidina cíle se pomalu blížila a když jsem probíhali kolem ukazatele 40km bylo to už hodně pozitivní. Čas se nezhoršoval, naopak poslední kilometr jsme se ještě trochu hecli a zrychlili na 5:06min. Byl to opravdu krásný zážitek. Podařilo se mi zvládnout svůj první maraton v čase 3 hod 49 min 36 s. Po tom všem co mi v dubnu překazilo trénink a po tom jak jsem se minulý týden cítil jsem za tento výsledek opravdu rád. Nejsou to 3 hod 30 min, které jsem si vysnil, ale je to slušný čas a maximum na které jsem v této chvíli měl.
Stačilo to na 1812 místo a pocit, že stále někoho předbíháme bys reálný, protože startem jsem probíhal jako 3410. Celkem doběhlo přes 5700 běžců, takže skoro 4000 lidí bylo pomalejších a řada maraton vůbec nedokončila. Nicméně velká poklona těm kteří doběhli za to že to nevzdali a stejně velká poklona i těm, kteří se o to vůbec pokusili i když jim to dnes třeba neklaplo. Smeknout musím také borců na předních místech výsledkové tabulky, protože běžet maraton tempem 3min/km to si vůbec nedovedu představit. Neskutečné!
Tabulka, jak se mi dařilo, nebo spíš nedařilo plnit tréninkový plán Hansonovy metody na čas 3 hod 30 min. Celkem jsem místo 1152km naběhal jen 692km a to to z počátku šlo tak pěkně.